Patříte mezi ty, pro které den začíná až po doušku kávy? Podle posledních výsledků International coffee organization se denně na celém světě vypije 1 400 000 šálků kávy. To je už pořádně velké číslo. Jak to ale všechno začalo?

Kde jinde hledat odpověď na tuto otázku, než v zemi, odkud se káva rozšířila do celého světa – Etiopii. Mezi Etiopany se traduje jistý příběh o pasáčkovi koz jménem Kaldi, který je považován za objevitele povzbuzujících účinků kávy. Abychom byli přesní, spíše než on sám se o objev postaralo jeho stádo koz. Jednou mu jeho stádo uteklo do lesů, a když jej našel, nestačil se divit. Kozy vesele tancovaly a skákaly radostně do výšky. Kaldi pátral po tom, co změnilo chování jeho stáda, až tomu skutečně přišel na kloub. Za vše mohly jasně červené bobule rostoucí na okolních keřích. Rozhodl se, že účinek těchto plodů vyzkouší i sám na sobě. Po chvíli měly i na něj tyto červené plody stejný účinek jako na jeho stádo a nemohl jinak, než se k němu přidat a tancovat s nimi. Jak příběh pokračoval dál přesně nevíme, existuje mnoho verzí, ale všechny končí v místním klášteře. Pro mnichy byly tyto bobule vyslyšením modliteb. Díky nim dokázali se dokázali modlit celou noc. Jeden z mnichů se rozhodl vyzkoušet, zda tyto účinky bude mít i nápoj připravený z dužiny těchto bobulí. Pecky, které se pro jeho nápad staly odpadem, hodil do ohně. V tu chvíli se však celým klášterem začala linout příjemná vůně. Mniši pecky z ohniště vybrali, rozdrtili a připravili nápoj i z nich.

Podle tohoto příběhu se objevení kávové nápoje odehrálo ve velmi krátkém časovém úseku, jen pár dnů. Celý proces však musel trvat mnohem déle. Jako první se z kávovníku konzumovala dužina bobů, jako je tomu i u dalších lesních plodů. Pecky byly skutečně považovány za odpad a do ohně se pravděpodobně poprvé dostaly jednoduše proto, aby se jich lidé zbavili. Upražené pecky kávových bobů se nejprve staly pochoutkou jen samy o sobě. Později se začaly přidávat do másla a vznikla tak vysoce energetická svačinka.

Samotné začátky pití kávy jako nápoje měly také svůj vývoj. Rakouský antropolog dr. Friedrich Bieber studující obyvatele oblasti Kaffa v roce 1905 popsal přípravu kávy tak, že nejprve byla kávová zrna na jemno rozdrcena mezi dvěma kameny a smíchána s lesním medem. Z této hmoty se vytvořily kuličky, které se následně hodily do vroucí vody. Tento postup je považován za prapůvodní postup přípravy kávy.

Faktem zůstává, že celá kávová rostlina obsahuje kofein, a tak není divu, že se nezůstalo u pití nápoje jen z kávových zrnek. Po světě si našel tradici i nápoj z kávových slupek zvaných cascara, v Jemenu se mu říká Qishr a je obohacen ještě o zázvor a skořici.

Ať už si na kávě jako první pochutnávaly kozy, mniši nebo to bylo úplně jinak, pravdou zůstává, že rodištěm kávy je Etiopská oblast Kaffa. Odtud se káva šířila dále na Arabský poloostrov skrz Jemen, kam se dostala počátkem 13. století. Následujících 300 let se zde káva připravovala podle etiopské receptury. Samotné podnebí a půda se k pěstování kávy přímo nabízeli. Zvěsti o pozitivních účincích kávy počátkem 16. století doputovaly do Persie, Sýrie, Egypta a Turecka.

V tomto období se datují také počátky kavárenské kultury. Kávový nápoj nebyl jen otázkou domácí konzumace, ale vznikaly i první „kavárny“, kde se lidé scházeli nejen za účelem vychutnání si tohoto nápoje, ale také kvůli poslechu hudby nebo jiným společenským aktivitám. Z těchto míst zvaných původně qahveh khaneh se stávaly společenská centra důležitá pro výměnu informací.

Začíná se také objevovat nový způsobu přípravy kávy. Na istanbulském dvoře se napražená káva rozemlela na jemný prach, který se potom společně s vodou přiváděl k varu na popelu z dřevěného uhlí. Z Istanbulu je to pak už jen kousek do Evropy, kam kávě dopomohli benátští kupci. Obchod se zeleným zrnem se začal rozrůstat a ti zámožnější si ho pak mohli doma i upražit na pánvích. Z Itálie se káva začala šířit napříč celou Evropu přes Francii, Anglii, Německo, Rakousko nebo Holandsko. Rozvíjí se jak způsoby pražení, tak samotná kavárenská kultura nezůstává pozadu. O svou ranní kávu se nechtěli nechat připravit ani američtí kolonizátoři a káva se v 18.století dostává i tam a následně do celého světa.

Jak je vidět, cesta kávy nebyla opravdu ani tak jednoduchá, ani tak rychlá, jako je tomu v etiopském příběhu. Buďme ale vděční, ať už kozám, nebo jen náhodě, která přivedla pecky kávových třešní do ohně. Vznikl tak nápoj, bez kterého si nemalé množství z nás nedovede představit svůj život.