Historie pěstování kávy v Burundi je relativně krátká a přímočará. Burundi jako království má bohatou historii táhnoucí se stovky let nazpět. Kávu do Burundi ale přinesli až kolonisté, a to Belgičané ve 30. letech 20. století. To předznamenalo vztah místního obyvatelstva ke kávě na dlouhá desetiletí - pěstování kávy totiž nebylo svobodným povoláním, ale nařízením shora.

Po vyhlášení nezávislosti Burundi v roce 1962 pěstování kávy začalo rychle upadat, čemuž rozhodně nepomáhalo celkově turbulentní období ustavování nového nezávislého státu. Káva byla kompletně znárodněna a trh se kompletně zakonzervoval. Uvolnění přišlo po dlouhých letech až v roce 2008, kdy vláda konečně zareagovala na dynamiku trhu s výběrovou kávou a umožnila soukromníkům vstoupit na kávový trh, ustavila kávovou burzu a později umožnila i přímý obchod pěstitelů a nákupčích.

V Burundi se pěstuje výhradně arabica. Na robustu je možné místy také narazit, ale tvoří jen zanedbatelnou část produkce.

Red Bourbon je nejběžnější a v podstatě jedinou odrůdou pěstovanou v Burundi. Vyznačuje se plným tělem a silně ovocitou chutí, tedy sladkostí a kyselostí. Chuťové kvality jsou vysoce nadprůměrné a vyvažují tak pěstitelům menší odolnost stromů proti nemocem.

Tato odrůda pochází z ostrova Réunion (dříve Bourbon), kam se dostala přes Jemen ze své domoviny v Etiopii. Kávovníky se zde po desetiletí dále přizpůsobovaly místním podmínkám a mutovaly. Nyní se geneticky v různých regionech a nadmořských výškách mírně odlišují.

Burundští pěstitelé také plánují v bližších letech introdukovat a zkoumat vhodnost jiných odrůd k pěstování v místních podmínkách.

Většina kávy v Burundi se pěstuje v severních a severovýchodních oblastech země, kde jsou nejpříznivější podmínky - dostatek srážek, mírné klima a vysoká nadmořská výška. Burundi nedisponuje žádným oficiálním členěním na regiony, a tak je dělíme dle přírodních dominant, poblíž kterých se kávy pěstují.

Kayanza je jednoznačně nejslavnější provincií pěstování kávy v Burundi. Odsud pochází největší i nejuznávanější díl celkové produkce a dozrávají tu ty nejslavnější promyté kávy s výraznou citrusovou aciditou. Kayanzu řadíme do regionu Kibira, podle horského mlžného pralesa a národního parku, který navazuje na Nyungwe ve Rwandě. Na západ od hřebenů Kibiry krajina postupně klesá k řece Rusizi, podle které se jmenuje náš další region. Kávy odsud jsou nejovocitější díky největšímu úhrnu srážek z celého Burundi.

Druhým největším potenciálem v Burundi disponuje severovýchod země, hlavně provincie Muyinga. Tuto oblast nazýváme Ruvubu, podle názvu savany, národního parku a řeky, která navazuje na řeku a národní park Akagera ve Rwandě. Podnebí je v této oblasti z burundských regionů nejsušší a nadmořská výška o něco nižší. Kávy tedy vykazují nižší aciditu, přičemž si drží silnou sladkost a květinové tóny. Typické jsou chutě sušeného ovoce a květin.

Okrajová část produkce se odehrává v centrální a jižnější části země, kterou obecně nazýváme Burundská vysočina. Klimatické a geografické podmínky jsou tu zhruba na půl cesty mezi severozápadem a severovýchodem, což se stejným způsobem přepisuje i do chuti.

Promytá metoda zpracování je v Burundi historicky dominantní. Často je používán i rozvinutější, tzv. dvojitě promytý způsob zpracování. Ten si žádá, aby se po oloupání kávových šlupek kávové bobule cca 24 hodin louhovaly v pramenité vodě. Zbylá dužina nasákne vodu a lehce se naleptá, což zdokonalí proces jejího odstranění a výsledné zrno je tak mnohem účinněji zbaveno všech vnějších cukrů.

Jako jinde ve světě se pod tlakem poptávky silně rozmáhají jiné druhy zpracování jako je suchá metoda, různé typy honey zpracování a experimentální procesy fermentace. Tyto způsoby jsou sice na správné provedení výrazně časově, prostorově i odbornostně náročnější, ale výsledná diverzita chutí a nabídky zvyšuje konkurenceschopnost a tudíž i výdělek pěstitelů.

Způsob pěstování v Burundi je velmi podobný tomu v přilehlých okolních zemích. Počet kávových farmářů v celé zemi se odhaduje na asi 700 000 lidí. Každý z nich má jen malé množství stromů a vlastní cca osminu hektaru půdy. Sdružují se do družstev a prodávají svou sklizeň kávových bobulí v malém množství zpracovatelské stanici, která je zpracovává a prodává v řetězci dále.

Tento způsob je na jednu stranu velice ekologický. Farmy jednotlivých malých zemědělců jsou silně fragmentované, netvoří žádné monokultury, vykazují vysokou druhovou rozmanitost a vytváří relativně bohatý ekosystém pro drobné živočichy.

Problémem Burundi ale je velice špatná ekonomická situace, způsobená desetiletími politické nestability. Časté vlny hladu a nízká vzdělanost populace způsobuje neutichající populační růst, který stále více a více zvyšuje tlak na odlesňování a zabírání více a více půdy pro lidi. Trendy, které se v sousední Rwandě podařilo zvládnout a zvrátit lepším směrem v Burundi bohužel stále pokračují.

V krizových situacích, kdy si lidé nejsou schopni obstarat dostatečnou obživu ze zemědělství či zaměstnání, dochází k lovu divoké zvěře. Kvůli tomu je bohužel životní prostředí v Burundi pod velkým tlakem. Pozitivní vývoj na trhu s kávou v Burundi, která tvoří jedničku tamního exportu, avšak pomáhá stabilizovat situaci ve společnosti, dává lidem jistoty do budoucna a učí je zodpovědnému přístupu nejen ke pěstování kávy. Zlepšení se již pomalu začínají projevovat a doufáme, že se nám a dalším dovozcům kávy podaří tento trend držet.