Historie pěstování kávy ve Rwandě je sice krátká, ale bohatá. Rwandská království mají tradici delší než tisíc let a přestože byla Rwanda “přidělena” Německu na Berlínské konferenci již v roce 1884, první běloch vstoupil na její území až o deset let později. Produkci kávy zavedli až Belgičané kolem roku 1933. Pěstování kávy nebylo svobodným povoláním, ale povinností - kávovníky musely zabírat 25% půdy. Kávu vykupoval stát, ale pěstitelé mu navíc museli platit exportní clo.

Po vyhlášení nezávislé Rwandské republiky v roce 1961 nedošlo ke změně, otěže pouze přejali noví místní funkcionáři. Pěstování kávy dále upadalo z již tak mizerného stavu za časů koloniálního područí. Uvolnění přišlo ale narozdíl od většiny afrických zemí nečekaně brzo, a to už ke konci devadesátých let. Vláda svižně zareagovala na dynamiku trhu s výběrovou kávou, zrušila státní monopol, umožnila přímý obchod pěstitelů a nákupčích a uzavřela přístup na trh zbytečným překupníkům.

Tyto radikální změny vedly ve Rwandě ke stabilnímu růstu jak kvality a ceny kávy, tak celkové společenské stability, která z velké části na kávě stojí. Díky nespravedlnostem z období kolonialismu dlouhou dobu nebylo pití kávy ve Rwandě běžné, protože ho měli lidé podvědomě spojené s pokořením svého národa. Nyní jsou na svou kávu právem hrdí.

Díky liberalizaci a globalizaci světa navíc Rwandě postupně odpadávají jednotlivé překážky, které pramení z její nepříznivé vnitrozemské polohy. Internet a rychlé kurýrní služby umožňují efektivní komunikaci s nákupčími, zatímco celní unie Východoafrické komunity výrazně zjednodušila přepravu kávy do přístavu v Dar es Salaamu.

Nejenže Rwanda už mnoho let příjemně překvapuje, ale dá se od ní jistě ještě mnoho očekávat do budoucna!

Ve Rwandě se pěstuje téměř výhradně arabica. Robusta se vyskytuje vzácně, díky vysoké nadmořské výšce ve Rwandě je velice obtížné ji pěstovat. Výsledná sklizeň robusty je ale světově jedinečná. Drobná zrníčka mají vysokou husotu a na poměry robusty neuvěřitelnou sladkost a dokonce i náznak acidity, která je typická pro arabicu.

Ve Rwandě se pěstuje téměř výhradně odrůda Red Bourbon, která se vyznačuje plným tělem a silně ovocitou chutí, tedy sladkostí a kyselostí. Chuťové kvality jsou vysoce nadprůměrné a vyvažují tak pěstitelům menší odolnost stromů proti nemocem.

Do Rwandy kávu přivezli kolonisté z ostrova Réunion (dříve Bourbon), kam se dostala přes Jemen ze své domoviny v Etiopii. Od té doby nedošlo k žádným významným změnám. Kávovníky se ale po desetiletí přizpůsobovaly místním podmínkám a mutovaly. Nyní se geneticky v různých regionech a nadmořských výškách mírně odlišují.

Naši partneři plánují přivést do Rwandy po dlouhých letech jiné odrůdy jako např. mokku nebo geshu, ale nejdříve musí překonat úřednickou překážku legalizace nových odrůd.

Rwanda je v podstatě dokonalá pro pěstování arabicy téměř na celém svém území, díky své vysoké nadmořské výšce, bohatým srážkám, mírnému klimatu a sopečnému podloží.. Rwanda kávové regiony žádným způsobem oficiálně nečlení, a tak je nazýváme dle přilehlých přírodních dominant.

Nejslavnější oblastí pěstování kávy ve Rwandě je jednoznačně okres Nyamasheke. Odsud pochází největší i nejuznávanější díl celkové produkce a dozrávají tu ty nejslavnější ovocité kávy s chutěmi peckových plodů, které získávají díky nadprůměrnému úhrnu srážek. Nyamasheke řadíme do regionu Kivu, podle nádherného riftového jezera, o které se Rwanda dělí s D. R. Kongo. Velmi podobný chuťový profil sdílí i přilehlé podhůří mlžného pralesa Nyungwe.

Druhý typ chuťových profilů zastupuje krajina věhlasných tisiců kopců Rwandské vrchoviny. Táhnou se z jihu od hranice s Burundi až na sever po strhující sopečný hřeben Virunga, podle kterého nazýváme severnější z těchto regionů. Nadmořská výška je tu nejvyšší z celé Rwandy a klima o něco sušší. Kávy nejsou tolik ovocité, vynikají především ostřejší kyselé chuti citrusů a výrazná květinová aromata. V poslední době je na vzestupu především okres Nyabihu.

Okrajová část produkce se odehrává ve východní části země, které dominuje výrazně méně kopcovitá krajina plná jezer. Dělíme ji na oblast jezera Muhazi, které je pro Rwanďany něco jako pro Čechy Říp, a na oblast Akagera, podle řeky a NP na hranicích s Tanzanií. Nadmořská výška klesá až k 1500 m.n.m. a srážky jsou ještě menší. Acidita je výrazně potlačena a v chuti se objevuje čistá sladkost v kombinaci s květinovými až sirupovými tóny.

Rwandě dominuje promytá metoda. Většinou je používán rozvinutější, tzv. dvojitě promytý způsob zpracování. Před oloupáním kávových slupek se bobule cca 24 hodin louhují v pramenité vodě. Dužina nasákne vodu a lehce se naleptá, což zdokonalí proces jejího odstranění a výsledné zrno je tak mnohem účinněji zbaveno všech vnějších cukrů.

I zde se jako jinde ve světě pod tlakem poptávky silně rozmáhají jiné druhy zpracování jako je suchá metoda, různé typy honey zpracování a experimentální procesy fermentace. Tyto způsoby jsou sice na správné provedení výrazně časově, prostorově i odbornostně náročnější, ale výsledná diverzita chutí a nabídky zvyšuje konkurenceschopnost a tudíž i výdělek pěstitelů.Rwandě dominuje promytá metoda. Místy je používán i rozvinutější, tzv. dvojitě promytý způsob zpracování. Po oloupáním kávových slupek se bobule cca 24 hodin louhují v pramenité vodě. Zbytky dužiny nabobtnají a naleptají se, což zdokonalí proces jejich odstranění a výsledné zrno je tak mnohem účinněji zbaveno všech vnějších cukrů.

I zde se jako jinde ve světě pod tlakem poptávky silně rozmáhají jiné druhy zpracování jako je suchá metoda, různé typy honey zpracování a experimentální procesy fermentace. Tyto způsoby jsou sice na správné provedení výrazně časově, prostorově i odbornostně náročnější, ale výsledná diverzita chutí a nabídky zvyšuje konkurenceschopnost a tudíž i výdělek pěstitelů.

Rwanda se může pyšnit skutečné nádhernou a svědomitě a efektivně obdělávanou krajinou. Způsob pěstování ve Rwandě je velmi podobný tomu v přilehlých okolních zemích. Počet kávových farmářů v celé zemi se odhaduje na nějakých 400 000 osob. Každý z nich vlastní asi čtvrtinu hektaru půdy a má jen malé množství stromů. Sdružují se do družstev a prodávají svou sklizeň kávových bobulí v malém množství zpracovatelské stanici, která je zpracovává a prodává v řetězci dále.

Tento způsob je ve svém základu velice ekologický. Farmy jednotlivých malých zemědělců jsou silně fragmentované, netvoří rozsáhlé monokultury, vykazují vysokou druhovou rozmanitost a vytváří relativně bohatý ekosystém pro drobné živočichy. Oproti rozvinutějším zemím bohužel nejsou kávovníky vždy stíněné, a když ano, tak méně svědomitě a efektivně. S tímto problémem se dá relativně rychle a jednoduše bojovat a naše partnery k těmto krokům motivujeme.

Problémem byl dlouhou dobu velký populační růst, podobný jako ve většině Afriky a navíc přiživovaný přílivem uprchlíků či navrátivších z okolních zemí. Populaci se však daří výrazným způsobem stabilizovat díky plynulému a rozhodnému zvyšování vzdělanosti a životní úrovně obyvatel. Národní parky, které byly v devadesátých letech zmenšeny na úkor divočiny, se mají v blízké budoucnosti opět rozšiřovat a je v plánu vyhlásit několik nových menších parků. Cílem je v příštích desetiletích opět propojit souvislým pásem horských mlžných pralesů Virungu a Nyungwe.