Na cestě do země, kam se nemá jezdit Burundi. Jeden z posledních konců dnešního světa, kde se za břehy řeky Rusizi a jezera Tanganika civilizace rychle ztrácí. Nejdřív v řídce až postupně lidmi vůbec neosídlené džungli Konžské nížiny. Snad každé ministerstvo zahraničí vám doporučí se do Burundi vůbec nevydávat. Pravidelně se vyskytuje na špatném konci žebříčku nejšťastnějších národů světa. Všude panuje hlad, malárie, občanská válka, kriminalita.
Nebo je to celé úplně jinak? Burundské kávy už okouzlily nejednoho milovníka tohoto nápoje a my nejsme výjimkou. Když nám naši rwandští partneři v Muraho řekli, že rozjíždí spolupráci s burundským pěstitelem, věděli jsme moc dobře, že taková příležitost se prostě neodmítá. Rozhodnutí jet do Burundi padlo okamžitě! Dostat se do Burundi se nakonec ukazuje být jednodušší, než jsme čekali. V Kigali, hlavním městě Rwandy, nás prostě vyzvedne pan Zuberi Matsitsi, burundský pěstitel a majitel několika stanic. Vrací se totiž zrovna přes Kigali domů za rodinou do Bužumbury od své druhé ženy, která žije v Kampale, hlavním městě Ugandy (Poznámka: mít více žen v této části světa rozhodně není ani zdaleka běžné, nicméně je to možné). Na cestě k hranicím Burundi - která je mimochodem na rwandské poměry překvapivě rovná s minimem zatáček - pořád očekáváme tak trošku Divoký západ. A Zuberi naše předsudky úplně nerozptyluje, naopak. Co chvíli nervózně kontroluje devadesátku na tachometru a komentuje to slovy: “Here in Rwanda, the police is very serious. In Burundi, you can do whatever you want!”
Jsme na hranicích. Na hraničním přechodu panuje dobrá nálada, voják nám preventivně měří teplotu kvůli riziku eboly a ověřuje platnost zvacích dopisů. Hladký přechod ale zhatí malá drobnost - Zuberi nemůže najít klíče od auta. Po dvou hodinách důkladného hledání a telefonické mobilizaci známých s náhradními klíči je nakonec nachází burundský pohraničník v Zuberiho náprsní kapse. Konečně zase v autě mě Zuberi při přejezdu nabádá, ať si hranici vyfotím: “Take a photo, photo for the police! Now we are in Burundi, now we are home!”
”Now we are in Burundi, now we are home!” Je pravda, že za hranicemi je docela jiný svět. Cesty jsou starší, horší, domy skromnější, lidé chudší a hlavně hned vnímáme rozdíl oproti opravdu špičkově uklizené Rwandě. Lidé ale rozhodně nepůsobí jako nejnešťastnější na světě. I když život není v Burundi rozhodně jednoduchý - ani ekonomicky, ani politicky - jsou vesměs vždy usměvaví a uctiví. Burunďané žijí tak trochu ve vakuu, odříznutí od zbytku světa, ale přesto si udržují grácii. Personál v hotelu je dokonale profesionální a jídlo ve skromné restauraci na předměstí Kayanzy je zdaleka to nejlepší, co jsme v Africe jedli. Při cestě po Burundi nás kromě Zuberiho doprovází i Amani, energický člověk s mnoholetou zkušeností s kávou jakožto výběrovým nápojem. Hlavně on nás provede celkem třemi stanicemi a díky němu si všechno můžeme náležitě osahat a poznat místní kávový svět více do hloubky. Přístup Burunďanů ke sklizni a zpracování kávy je stejně ukázkově zodpovědný a svědomitý jako ve Rwandě a jsme opravdu nadšení z toho, jak zde káva jakožto jedna z mála pojítek Burundi s okolním světem do jisté míry udává směr celé společnosti.
Burundi bylo obrovským příjemným překvapením. Těšíme se, že už příští sklizeň budeme moci nakupovat od zodpovědných pěstitelů v Burundi a ukážeme jim, že jejich poctivá práce má smysl a že na světě existují lidé, kteří ji dokážou ocenit. Na světě je spousta lidí, která vnímá Burundi jako rovnocenného partnera. Dejme společně této opomíjené zemi šanci ukázat světu, čeho je schopna! Zajímá-li Vás více o pěstování kávy v Burundi, jeho geografii či historii, přečtěte si náš článek v atlasu!